Nindžové [ninja], legendární postavy historie, které se objevují v mnoha pověstech. Pro obyčejné smrtelníky vystupují jako démoni ovládající nadpřirozené síly.
Často se o nich hovoří jako o ďáblech. Mnoho zpráv vzniklo ze strachu lidí, stejně jako když lidé viděli draky, ale zde sehrála svou roli šikovnost a tajné dovednosti. Jako tomu bylo například u jejich neviditelnosti či létání. K tomu, aby lidé získali tyto představy přispívalo mnoho faktorů, které nindža dovedl využít.
Nejjednodušší věcí byl nindžův oblek Šinobi šozuku [shinobi shozuku]. Klasický oblek se skládal z vysokých plátěných bot se zpevněnou podrážkou – tabi. Ty byly zvláštní tím, že měly oddělený palec, což bylo vhodné pro šplhání po provaze. Dále kimono – gi, které se skládá z kalhot a vesty, mělo v sobě spousty kapes a pouzder pro umístění zbraní a jiných předmětů denní potřeby. Ke kimonu patřil pás – obi. Případně se používal chránič hřbetu ruky. A nakonec známá maska na obličej. Zde různé prameny uvádí asi tři podoby. Maska sešitá v jednom kuse (stačilo nasadit), dlouhý pruh látky, který se obmotal kolem hlavy a nakonec maska z více kusů, která se také uvazovala. Často se mluví o tom, že oblek nindži má černou barvu. Používaly se však různé barvy, které dobře maskovaly v daném prostředí. V noci, kdy nindžové převážně pracovali, to byla barva tmavá (tmavě modrá) nebo například bílá v zimě ve sněhu. Oblek byl většinou dvoustranný, a když se obrátil na rub, měl jinou vhodnou barvu. Když už jsme u obleků, tak se musím zmínit o převlecích, které nindžové používali, když se museli pohybovat přes den. Nejčastěji to byl oblek chudého studenta, potulného mnicha nebo kupce.
Další věcí, která pomohla nindžovi zmizet, byla jeho šikovnost a umění využít okolí. Také svou roli sehrál strach, který pronásledovatelé pociťovali. Případně nindža mohl použít výbušninu, která šířila kouř. A v tomto zmatku šikovně a rychle zmizel. Jednou z mnoha věcí, které přispěly k neuvěřitelným příběhům o černých ďáblech, bylo také to, že uměli létat. Nebo si to alespoň lidé mysleli. To když viděli temnou postavu letící nad jejich hlavami. Jednodušší možnost jak létat je natáhnout černý provaz například z vysokého stromu na střech domu (níže položenou) použít hák nebo kousek provazu a letět. V noci bez osvětlení nebude tmavý provaz vidět.
Nindžové museli ovládat také znalosti z mnoha vědních oborů. Například chemie a botaniky na výrobu jedů a výbušnin, medicína pro vlastní léčení nebo pro znalost slabých bodů na lidském těle (k tomu přispívaly i znalosti energetických center a akupresurních bodů). Nindžové byli všestranní bojovníci a to i ve zbraních. Nindža dokázal použít k boji snad každý předmět. Některé věci, které nosili u sebe, si dokonce upravovali (jako železné vějíře). Vynalezli spoustu zbraní.
Manrikigusari – na koncích řetězu připevněné závaží, Kusarigama – k srpu připevněný řetěz, Šikomi zue – dutá hůl uvnitř s řetězem, pro lezení na stromy a jiné překážky užívaly Tekagi – ocelové drápy připevněné ke kroužkům na rukou a nohou nebo speciálně upravené boty, které měly oddělený palec apod. Mezi známé a pozornost poutající zbraně patří Šurikeny – různé vrhací zbraně všech možných tvarů, hvězdice i nožové zbraně. Nindžové používali krátký meč Nindža ken, který se dal rychleji vytáhnout a byl skladnější (při častém upevňování na záda při běhu).
Nindžové se při svém výcviku učili používat většinu těchto zbraní, dále se učili vědním oborům, strategii, speciálním uměním jako poutání, nebo naopak únik z pout, využívání nepřítelových obyvatel a tak bych mohl pokračovat ještě dlouhou dobu. Další dovednost vycházela z technik jako působení na nervová a energetická centra (asi jako akupresura), autosugesce, autohypnóza, ovládání svého dechu.
Nindža (také v anglickém přepisu ninja, japonsky 忍者) byl pro špionážní účely speciálně vycvičený jedinec ve feudálním Japonsku. První zprávy o nindžích se objevují od 6.století, tedy v období vlády císařovny Suiko. Konec období Nindžů je spojován se začátkem období Edo, kdy Japonsku vládla rodina Tokugawa. Avšak někteří mistři přežili a uchovali toto unikátní umění až do současnosti, podobně jako můj učitel Soke Hatsumi Masaaki, který je považován za posledního opravdového žijícího nindžu.
Nindžové byli mistry v umění dříve zvaném šinobidžucu (šinobi – vkrádat se), dnes známém jako nindžucu. Toto umění v sobě zahrnovalo jak různé druhy boje (ať už se zbraněmi či holýma rukama), techniky nenápadného pohybování se v krajině, tak třeba různá řemesla, zpěv či tanec.
Nindžové byli vybaveni mnoha skrytými zbraněmi a nástroji. Používali rovněž jedy. Zbraně byly především účelové, nedbaly na krásu a propracovanost. Většinou měla jedna zbraň až 5 funkcí. Byli také vycvičeni v zacházení s ohněm, používali primitivní granáty a zápalné bomby.
18 schopností nindži bylo poprvé sepsáno ve svitcích Togakure Rjú a tyto svitky se staly směrnicí pro všechny školy nindžucu, které poskytují kompletní výcvik.
Nindžové také často studovaly 18 samurajských schopností.
18 schopností nindžů:
- Seišin Teki Kjojo (duševní dokonalost)
- Taidžucu (boj beze zbraně, používání vlastního těla jako zbraně)
- Kendžucu (boj s mečem)
- Bodžucu (boj s tyčí)
- Šurikendžucu (házení nožů a jiných ostrých předmětů)
- Sodžucu (boj s kopím)
- Naginatadžucu (boj s naginatou)
- Kusarigamadžucu (boj s řetězem a srpem)
- Kajakudžucu (pyrotechnika a výbušniny)
- Hensodžucu (převleky)
- Šinobi – iri (skrývání a infiltrace)
- Badžucu (jezdectví)
- Sui – ren (znalost vody)
- Borjaku (vojenská strategie)
- Čoho (špionáž)
- Intondžucu (únik a maskování)
- Tenmon (meteorologie)
- Či-mon (geografie)